„Za války nejsou odpovědní ti, kteří je rozpoutali, ale ti, kteří je učinili nevyhnutelnými," Charles Louis Montesquieu, francouzský filosof žijící v letech 1689 – 1755 .

„Kosovský precedens je hrozný a rozbije celý stávající systém mezinárodních vztahů. Je to bumerang, který se jim jednoho dne vrátí“ ()

To je Putinův výrok v roce 2008, po vyhlášení nezávislosti Kosova, tedy přeměně hranic provincie Srbska na mezinárodní hranici.

„Nemáte ponětí, trvám na tom, nemáte ponětí, jak vás my pravoslavní donutíme zaplatit za tuto válku v Kosovu! Jednoho dne za to zaplatíte stonásobně." prohlášení srbského důstojníka plukovníku Lalanne–Berdouticqovi ( ).

Toto vytvoření státu Kosovo, které zpochybňuje zásadu neměnitelnosti hranic, následuje obrovskou lež. Plán „podkovy“ byl údajně zaveden v roce 1999 Srby s cílem spáchat genocidu na kosovských Albáncích. V té době pouze Régis Debray potvrdil, že tomu tak není. Bylo sestřeleno všemi médii (). Tato lež umožnila ospravedlnit masivní bombardování ze strany NATO bez vyhlášení války a bez souhlasu OSN na celé Srbsko. Tato válka sotva skončila, Camp Bondsteel, jeden z největších táborů NATO, byl postaven v Kosovu.

V roce 2019 titul Le Monde Diplomatique o plánu „podkova“: „Největší kachna konce 20. století“ (), Osvobození v roce 2000: „Berlín: falešný plán jít do Kosova. Armáda údajně lhala, aby ospravedlnila intervenci NATO“ ().

V době, kdy jsou všechny kamery namířeny na Ukrajinu, kamery, které nám neukázaly nic z ukrajinského bombardování Donbasu, bombardování, které přesto trvalo 8 let a způsobilo více než 10 000 mrtvých a jeden a půl milionu uprchlíků, z méně než 6 milionů obyvatel, musíme vzpomenout na Kosovo; poprvé od roku 1945, kdy byl princip neměnitelnosti hranic v Evropě zpochybněn lží a válkou.

zdroje:
1)
2)
3)
4)
5)

Únor 2014: lidové povstání způsobené pozastavením asociační dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií donutilo prezidenta, označeného jako proruského, Viktora Janukovyče k rezignaci.

Prezident Ukrajiny skutečně odmítl program západní pomoci doprovázený úspornými opatřeními. Místo toho přijal ruský program bez úsporných opatření.

To je začátek demonstrací na náměstí Majdan. Skončil státním převratem: Odvoláním legálně zvoleného prezidenta.

Američtí senátoři John McCain a Chris Murphy se poté objevili na veřejnosti v Kyjevě s předákem krajně pravicové opozice Olehem Tjahnybokem na podporu převratu (). Je třeba poznamenat, že ozbrojenci stříleli na policisty i demonstranty, aby věci eskalovali. Tito střelci nepatřili k proruskému táboru a zdá se, že je zaplatili Američané (). Nakonec zemřelo téměř 100 lidí. Pan Janukovyč, proruský prezident, a jeho spojenci uprchli. Demokraticky zvolená vláda Ukrajiny proto padla.

Spolu s následky „úspěšných“ protestů na Majdanu propukly v Oděse střety mezi proukrajinskými a proruskými skupinami. Je velmi těžké pochopit, kdo je primárně zodpovědný za tyto střety. Jedno je však jisté, skončily požárem domu odborů, který vedl ke smrti 42 proruských militantů, kteří se tam uchýlili ().

zdroje:
zdroje:1)
2)

.
.3¨
HYPERLINK "http://www.humanite.fr/monde/ukraine/quand–la–lumiere–et–la–justice–sur–le–massacre–dodessa–564821?amp" \t "_blank"

Válka na Donbasu a Minské dohody.

Na druhou stranu jsme od roku 2014, kdy byl Donbas bombardován Ukrajinou, slyšeli méně lidí, ne–li vůbec nikoho. Tato válka se však odehrávala také v „srdci Evropy“. Ukrajinci bombardování Ukrajinců nebyl pro elity EU žádný problém; proto nám o tom média neřekla. Je pravda, že tito Ukrajinci mluví rusky. Navíc bojovali s pučisty na Majdanu. Z těchto důvodů jsme se rozhodli o těchto Ukrajincích „nepřinutit lidi plakat“ tato válka si však vyžádala více než 10 000 mrtvých a 1,5 milionu vysídlených z populace méně než 6 milionů.

Měli jsme pak zajistit aplikaci minských dohod určených k vyřešení konfliktu na Donbasu. Zajišťovaly svobodné volby a ústavní reformu pro rusky mluvící Doněcké oblasti Luhanska.

Minské dohody Ukrajinci odmítli, protože znamenaly uznání legitimity a zvláštního postavení separatistů. Nedávná ruská intervence činí tyto dohody neplatnými.

Ilegální bombardování Srbska NATO v roce 1999, po kterém následovalo osamostatnění Kosova, vrazilo klín mezi obyvatele Západu, Srby a jejich tradičního spojence, Rusy.

Tuto situaci zhoršuje postup NATO na východ. NATO skutečně pokračovalo v expanzi v Evropě. Poslední velkou zemí, na kterou se zaměřila, je Ukrajina. Tato země je NATem vybavena nejmodernějšími nebalistickými střelami (6000 km/h), případně jadernými, které tam lze instalovat. Východní hranice Ukrajiny je 600 km od Moskvy. Nacházíme situaci identickou s tou, která se odehrála na Kubě při instalaci ruských raket na tento ostrov. Byli jsme velmi blízko jadernému konfliktu.

Mapa znázorňující expanzi NATO na východ:

Rusko se postavilo proti tomu, aby Ukrajina patřila do NATO. Je třeba poznamenat, že odmítnutí takového členství bylo slíbeno Američany.

Putin je státník. Není blázen. Chrání svůj lid. Západ ho ponížil v Kosovu a využil toho, že Rusko bylo odzbrojeno. Západ se účastnil událostí vedoucích k rezignaci prezidenta Ukrajiny. Západ akceptoval postup NATO na východ. Západ zná svou odpovědnost v současné válce. Odmítá to ale o démonizací Putina mluví.